Čtyřicátník Červený: Závodění je celý můj život
Hořické publikum ho miluje, aby také ne. Motocyklový závodník Marek Červený je opravdu rychlý, vždyť je to dvojnásobný mistr Evropy na přírodních okruzích v kategorii supersportů, několikanásobný vítěz hořických 300 zatáček Gustava Havla, na svém kontě má i mnoho jiných úspěchů, navíc je to opravdu velký sympaťák. Borec s číslem 45 letos oslavil čtyřicítku, ale nebojte, do sportovního důchodu se ještě rozhodně nechystá. V letošní „zvláštní“ sezoně, kdy jezdil místo na přírodních okruzích, na autodromech, dokázal vyhrát domácí šampionát v královské třídě superbike. Navíc se prosadil i v Evropě. V prestižním seriálu Alpe Adria obsadil konečné šesté místo. Do kdy plánuje závodit a na co z Hořic nejraději vzpomíná?
Letos si oslavil jubilejní čtyřicítku, kdy si však se závoděním začal?
Svůj první závod na silniční motorce jsem jel v roce 1993 v České Lípě, byl to Přebor MČR. Už to nějaký ten pátek je (směje se).
Kdo tě k němu přivedl?
Byli to táta s bráchou. Táta chtěl být závodníkem, nikdy se mu to nepovedlo, ale celoživotně byli oba zapáleni do motorek, takže svoje touhy tak trochu realizovali na mně. Posadili mě na to velmi brzy. Já jsem od pěti let jezdil motokros. Ve třináctí jsem poté začal jezdit na silnici.
Máš nějakou nejhlubší vzpomínku na závody v Hořicích?
Je to hrozně dávno. Chtěl bych si to zpětně připomenout blíž. Byly to moje první Hořice, které jsem jel na stopětadvacítce hondě. Závodil jsem tady poprvé a už tenkrát se mi dařilo jezdit vyrovnaně s dobrými soupeři. V závodě jsem tehdy třikrát upadl, ale jel jsem o třetí čtvrtý místo, možná by mě někdo opravil, už si to tiž tolik nepamatuji, ale byl to naprosto úžasný zážitek. Chtěl bych si to tolik připomenout, abych ty emoce měl teď, protože si myslím, že bych si to užil mnohem víc. Bylo to neuvěřitelný. Tady asi začala moje láska k Hořicím.
Kde stále hledáš motivaci? Je závodění celý tvůj život?
Určitě. Motivaci hledám sám v sobě, kdy si připomínám, že chci závodit. Je to přesně, jak říkáš – můj celý život. Chtěl bych závodit, co to půjde, do kdy bud schopný, protože si to užívám a neumím si to bez toho představit.
Jak si oslavil červnové kulaté narozeniny?
Bohužel vzhledem k situaci, která u nás i ve světě panovala a stále panuje, to nebylo nijak velké. Doufal jsem, že by to mohlo být trošku zásadnější, když to bylo kulaté, ale doba tomu nenahrávala.
Jak oslavíš 45. narozeniny? Přece jen tohle číslo pro tebe má velkou symboliku.
Už teď se toho bojím (směje se). Máme v hlavě tolik nápadů, kamarádů. Myslím, že to bude hodně velký, ale chce to řádně naplánovat a vymyslet. Ve zkratce – jestli se toho dožiju, tak to bude něco!
Pojďme se bavit o letošní sezoně, pro tebe musela být naprosto jiná a nečekaná?
Přesně. Já se specializuji na přírodní okruhy a letos jsem na nich neodjel jediný závod. Ale byl jsem rád, že díky svému týmu WRP Wepol Racing jsem odjel hodně závodů na autodromech. Vrátil jsem se o několik let zpátky a bylo to moc fajn.
Získal jsi titul mistra republiky a byl jsi šestý v Alpe Adria, sezona byla tedy úspěšná.
Hodnotím ji určitě pozitivně. Titul vždycky potěší a jsem rád, že jsem se neztratil ani v Evropě, kde jsem pravidelně dojížděl kolem pátého místa.
Ale asi už se těšíš na příští sezonu, kdy se snad pojedou Hořice a celý šampionát IRRC?
Rozhodně. Přírodní okruhy jsou nejvíc. Věřím, že se situace zlepší a vše se postupně vrátí do normálu. Sezona bez závodů v Hořicích? To už nechci zažít!
Děkujeme za rozhovor
zdroj a autor fotky: WRP Wepol Racing, archív jezdce
