Není svobody bez trpaslíků
Role trpaslíků v dějinách
Upravená verze přednášky pronesené při odhalení Obřího trpaslíka 17.6. 2023
Začneme v Polsku v roce 1981. Tam se na konci roku chopil moci Vojtěch Jaruzelský. V té době vládnoucí Polskou sjednocenou dělnickou stranu (alias komunistickou) velmi „zlobila“ Solidarita Lecha Walesy a úkolem Jaruzelského bylo, došlápnout si na ni. A tak hned po svém nástupu, pár dní před vánoci, vyhlásil výjimečný stav. Reakcí Poláků byly demonstrace, o kterých nám naši soudruzi moc neřekli, ale z jiných zdrojů jsme o tom měli skromnou povědomost. Nedaleko za kopcem, ve Wroclawi, vznikla v srpnu 1982, i přes výjimečný stav, studenty organizovaná Oranžová Alternativa a na zdech domů se objevili první trpaslíci jako její znak. Od roku 1987 potom začalo období protikomunistických happeningů, při kterých demonstranti v kostýmech trpaslíků nebo jen v červených čepičkách vyrazili v desetitisícových počtech do ulic. Jedním z hesel bylo – Není svobody bez trpaslíků. Jiným heslem bylo Svobodu trpaslíkům. Později, po roce 2000, začalo město Wroclaw jako připomínku konce totality umísťovat malé sošky trpaslíků na nejrůznějších místech. V současné době se z nich stala velká turistická atrakce. Zakladateli Oranžové Alternativy Waldemaru Frydrychovi zvanému Major 1) to sice vadí, ale 300 trpaslíků ve Wroclawi si už žije svým životem.
A jak u nás doma ? Moje generace (tímto si žádnou generaci nepřivlastňuji, ale začleňuji se do ní) na začátku 80. let, o těchto událostech v Polsku věděla jen něco málo, tiše Polákům držela palce a to bylo asi tak všechno. Ale přece. V pondělí, chodila zcela pravidelně, řečeno dnešní terminologií, naše bublina, do dnes již neexistující restaurace Doubravka. Za pět piv každý z nás utratil deset korun (i s diškrécí) a hostinský Šubrt nás v deset hodin vypakoval domů.
Jednou večer, když jsme opět vyšli před hospodu, jsme slyšeli nad hlavami hučet letadla směrem na sever do Polska. Samozřejmě nám to připomnělo rok 68 a tak s voláním Ještě Polsko nezhynulo jsme zamířili do dnes již také neexistující vinárny Bystřice. Objednali jsme si láhev červeného vína, když jsme ji vypili objednali jsme si láhev bílého vína a tak jsme to střídali vždy se zvoláním Ještě Polsko nezhynulo. Daleko po půlnoci, když už jsme měli „salonní špičku“, to vinárníka pana Bobka přestalo bavit, vyhnal nás domů a tak skončilo to, co jsme potom později nazývali polským tažením.
Pondělní návštěvy restaurace Doubravka nám zůstaly i potom, co jsme zacinkali klíčema. A tak jednou v létě, v podvečer na začátku 90. let jsme seděli před hospodou u stolu na asfaltu a seděl tam s námi také Kurt Gebauer jako účastník tehdy probíhajícího sochařského symposia. Všichni jsme si stýskali, že veřejnost o symposiích málo ví a vedli jsme řeči, jak to zlepšit. A tam jsme vymysleli sochu Obřího trpaslíka podle Kurtova návrhu. V roce 1995 potom proběhlo na spolkem zakoupeném pozemku slavnostní a veselé zahájení stavby kopnutím do země na všech čtyřech světových stranách. Vykopnutá prsť byla, také slavnostně, předána do Městského muzea k archivaci. Byla vztyčena i deset metrů vysoká maketa Obřího trpaslíka a někteří nadšení účastníci slavnosti se nás ptali, jestli deset metrů není málo. Důležitou součástí slavnosti bylo samozřejmě představení hesla stavby Obřího trpaslíka – Za ještě větší srandu v Čechách.
Ano, tehdy krátce po sametové revoluci jsme i u piva měli radost z toho, že je svoboda a je možné postavit třeba desetimetrového trpaslíka. Kurtova trpaslíka. A tak vstoupil trpaslík do historie města Hořic. Nestal se však symbolem odporu proti padlému režimu jako polští trpaslíci. Tak nějak maloměstsky se náš Obří trpaslík, v té době ještě jen nakreslený na papíře, stal na celá desetiletí předmětem tahanic hořické komunální politiky.
Nyní, už dokončený, vévodí nevysokému pahorku před městem, je z daleka vidět a věřím, že s úsměvem vítá jak hořičáky vracející se domů, tak i kolem jedoucí návštěvníky města. A tak nyní, když byl Obří trpaslík pokřtěn, můžeme radostně zvolat
Vítá vás Kurt a bude tady furt !
František Kozel,
pantáta Okrášlovacího spolku Rašín
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oran%C5%BEov%C3%A1_alternativa
https://www.advojka.cz/archiv/2009/12/nevideli-jste-moje-vojsko
