O CHYTRÉM TOMÁŠOVI

(pohádka z Hořicka)

 

Naše pohádka nezačne obvyklou pochybností, jestli bylo nebo nebylo. V našem případě můžeme klidně říci, že bylo. A nejen to. Hlavní postavou není, jak to bývá, hloupý Honza, ale chytrý Tomáš.

Jednoho dne, bylo to jako obvykle v pondělí, se v jednom městě sešla rada starších. Jako vždycky toho měla hodně na práci a tak až po skoro pěti hodinách a čtvrthodinové přestávce začal příběh chytrého Tomáše. Jednalo se o to, jestli na začátku digitálního věku, kdy umělá inteligence je ještě v plenkách sítí páté generace, město pořídí a v příslušném úložišti na deset let uloží videozáznam ze zasedání rady starších, anebo ne.

Chytrý Tomáš vstoupil do děje hned zkraje viz 1) a oznámil, že podal návrh, který je obdobou jeho čtvrt roku starého návrhu a stanovuje uložení záznamu z jednání přibližně na 2 až 3 měsíce. Chytrý Tomáš výslovně upozornil, v čem jsou oba jeho návrhy obdobné, viz 2) ale mazaně radě starších zamlčel jejich zcela zásadní odlišnost. Starý návrh se totiž týkal videozáznamu, ale „obdobný“ nový návrh z února 2021 hovořil o audiozáznamu. To ovšem nikdo z rady starších ani netušil a tušit nemohl, protože chytrý Tomáš svůj „obdobný“ návrh radě starších vůbec nepřečetl, jen o něm zavádějícím způsobem pohovořil. Na chytrého Tomáše potom reagoval člen rady starších Martin Křovina a navrhl videozáznam pořídit, uložit a zpřístupnit všemu lidu kdykoliv. viz 3)

Potom začal souboj slov, ve kterém občas padl i nějaký argument. Všichni ale hovořili o videozáznamu a spor se vedl jenom o dobu, po kterou má být uchováván. Purkmistr a družina jeho rádců tvrdila, že deset let je příliš a čtvrt rok úplně stačí. Dvorní markytánka se vytasila s judikaturami a dvorní písař postavil hradbu spisového řádu. Pobočník purkmistra se, jen tak mezi řečí, bezelstně přiznal, že si přečetl jen ten minulý návrh viz 4)  chytrého Tomáše, a myslí si, že umožnit čtvrt roku všemu lidu zpětně se kouknout na radu starších stačí. Když k tomu mluvil podruhé tak ještě dodal, že se drží toho, ať nás lidi slyšej, ať nás viděj, kdy se na nás chtěj koukat.

Také purkmistr se v závěru přidal, viz 5) že návrh chytrého Tomáše umožňuje lidem podívat se na záznam jednání a mnohoslibně prohlásil, že možnost podívat se lidem na to jednání není vůbec nic proti ničemu. To, že purkmistr, jeho pobočník a další členové rady použili v rozpravě slovesa podívat se, vidět a kouknout se může znamenat jen jediné – měli na mysli a hovořili o videozáznamu. Chytrý Tomáš po celou tu dobu dělal hluchoněmého pozorovatele a nakonec před hlasováním jen připojil retrospektivní, věcně zcela bezobsažnou poznámku. viz 6)

Tak se stalo, že rada starších, v rozporu s jednacím řádem, hlasovala o návrhu chytrého Tomáše, ačkoliv on žádný návrh usnesení během projednávání bodu o zpřístupnění videozáznamu nepřednesl. Celá rada starších tak desítky minut zaníceně a urputně diskutovala, ale vůbec netušila, že v přímém přenosu veřejnosti nechtěně předvádí trapnou komedii režírovanou chytrým Tomášem. Platný jednací řád říká (čl.10, bod 2), že usnesení zastupitelstva musí obsahově odpovídat výsledkům jednání. Ale ono pondělí se podařilo, že i když celé jednání bylo o voze, výsledkem bylo usnesení o koze. Prostě majstrštyk.

A tak chytrý Tomáš v naší pohádce nakonec zvítězil nade všemi. Nic moc sice neřekl, ale na jeho slova došlo. Naopak slovutná rada starších toho namluvila až až, ale na konci pohádkového příběhu si může v klidu domova leda ostrouhávat mrkvičku. A prostý lid v podhradí, o kterém rada starších tak starostlivě hovořila, má dost času, aby si to všechno nechal projít hlavou.

 

PhDr. František Kozel